Osobní postřehy

Jak to mám já

Od pocitu přetížení k pozornosti k tělu.

Lumír Chovanec v terapeutické místnosti

Před více než čtrnácti lety jsem si při práci v korporátu uvědomil, že se nedokážu zastavit. Celý den jsem plnil jeden úkol za druhým, na konci jsem byl vyčerpaný a další práce stále čekala. Zkoušel jsem různé způsoby organizace času, automatické třídění e-mailů i vypínání upozornění. Přesto jsem dál cítil silný tlak na výkon a měl pocit, že úkoly spíše přibývají, než ubývají.

Často jsem čekal, že změna přijde díky nové pracovní metodě nebo účasti na dalším semináři, kde objevím nějaký zázrak. Zkoušel jsem také postupy, které pomohly kolegovi, v domnění, že jsou univerzální a musí pomoci i mně.

Nakonec začala skutečná změna jinde. Přestal jsem hledat další pracovní techniky a začal jsem věnovat pozornost tomu, co vnímám v těle. Důležité pro mě bylo i setkání s kraniosakrální terapií, které přišlo na začátku této změny.

Zjistil jsem totiž, že věnovat pozornost tělu nevyžaduje žádnou zvláštní schopnost. Začalo to úplně obyčejně: během rozhovoru jsem si všiml toho, co cítím v těle. A pak se stalo, že rozhovor probíhal klidněji než minule, aniž se muselo změnit cokoli dalšího.

Jindy jsem si všiml, jak rychle a bezhlavě plním pracovní úkoly. Místo abych pokračoval, uvědomil jsem si únavu, kterou jsem dříve přehlížel a automaticky řešil další kávou.

Začal jsem věnovat pozornost věcem, které mi dříve unikaly.

Co se dnes změnilo?

Většinou jsem si svůj navyklý způsob jednání vůbec neuvědomoval. Proto jsem si na konci dne zkoušel vybavit chvíli, kdy jsem cítil uvolnění. Co v té konkrétní situaci bylo jinak? Často jsem si uvědomil, že jsem odpovídal pomaleji. Jindy bylo všechno stejné. I to ale bylo v pořádku. Za každé takové uvědomění jsem si poděkoval a měl radost i z malých změn. Dnes už v korporátu vůbec nepracuji. Byla to má osobní cesta ke svobodnějšímu projevu a většímu klidu.

Dnes vím, že pozornost k malým změnám není soutěž v tom, kdo žije vědoměji. Pomáhala mi lépe poznat svůj den takový, jaký byl. Někdy z takového pozorování vzešlo konkrétní rozhodnutí, jindy jen pocit, že jsem svůj den vnímal o něco více. I to mi přinášelo a stále přináší radost.

Pokud vás zajímá, jak při osobním setkání pracuji s pozorností k tělu a vlastnímu tempu, přečtěte si článek o tom, jak probíhá kraniosakrální terapie.

← Zpět na články